Květnová Lužnice 2013
úsek z Tábora do Bechyně, kde je nejvíce jezů a peřejí z celé Lužnice
Řeka Lužnice představuje bezmála synonymum Táborska. Jméno řeky, které se poprvé objevilo v pramenech roku 1179, se vyvinulo ze staročeského názvu pro "lužní řeku, vodu protékající luhy". Lužnice prameni v Rakousku na úbočí Reichelbergu, na jižních svazích Novohradských hor, v nadmořské výšce 980 m n.m.. Na našem území měří její tok 153 km a má spád 117 m.
Popis řeky
Povodí Lužnice
Teče nejprve severním směrem do České republiky, po několika kilometrech se vrací do Rakouska, kde protéká Vitorazskem a opět se vrací na naše území u obce Krabonoš. Teče od jihu k severu Třeboňskou pánví, kde je napojena na soustavu rybníků a Novou řekou spojena s Nežárkou, u Soběslavi přitéká do Táborské pahorkatiny. Udržuje si nejprve severní a severozápadní směr, v Táboře se otáčí k jihozápadu a hlubokým údolím směřuje k ústí.
Jméno řeky se vyvinulo ze staročeského označení Ložbnica „lužní řeka, voda protékající luhy“.
Na horním toku, který je součástí Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, zařazené v roce 1977 do mezinárodního systému biosférických rezervací UNESCO, meandruje řeka písčitým, místy zarostlým korytem, lučinatou krajinou až k Veselí nad Lužnicí. Asi osmdesát metrů před jezem Pilař odbočuje z řečiště Zlatá stoka a dále po proudu pod vsí Majdalena v místě zvaném Rozvodí (starší pojmenování Novořecké splavy) odbočuje ze starého koryta další umělý tok Nová řeka. Původní Stará řeka pokračuje úzkým meandrujícím korytem s četnými slepými rameny až k vtoku do našeho největšího rybníka Rožmberka. Pod jeho 11 metrů vysokou hrází, kde je dodnes v provozu elektrárna z roku 1920, proudí Lužnice převážně regulovaným korytem hustěji osídlenou krajinou do Veselí nad Lužnicí, dále protéká historickým městem Soběslav. U Sezimova Ústí se údolí řeky prohlubuje a k toku se přibližují lesy. Na skalnatém ostrohu, při ústí potoka Tismenice, leží město s husitskou tradicí, pojmenované podle Biblické hory Tábor, s městskou památkovou rezervací a poutním místem Klokoty, dominantou na vysoké stráni nad řekou. Spád Lužnice se od Tábora zvyšuje a v řečišti přibývají kameny. U obce Stádlec spojuje oba břehy toku jediný dochovaný řetězový most v Čechách, postavený v polovině 19.století Vojtěchem Lennou podle návrhu Bohuslava Schnircha u Podolska na Vltavě a přemístěný na Lužnici při stavbě Orlické přehrady. Na skalnatém srázu nad řekou leží historické lázně Bechyně s renesančním zámkem ze 16.století a železničním a silničním železobetonovým mostem „Duha“, z roku 1926, překlenující údolí řeky ve výšce 50 metrů nad hladinou. Pod Bechyní se hluboké údolí otevírá a poslední kilometry protéká Lužnice otevřenou lučinatou krajinou. V Kolodějích končí svou pouť ve vzduté hladině vyrovnávací nádrže Kořensko na Vltavě.
Ústí z pravé strany do Vltavy, ve výšce 346 m n.m..
Z větších přítoků přijímá zprava Dračici, Koštěnický potok, Nežárku, Dírenský potok, Černovický potok, Kozský potok, Tisminici, Smutnou a zleva Zlatou stoku, Židovu strouhu.
