Ploučnice, Ploučnice, Ploučnice... Aaach, ty jedna Ploučnice...

Třicet minut jízdy na východ od Oklahoma City za písečnou dunou, kde stál jsem na jejím vyvýšeném okraji a vzduch v dolině pode mnou byl rozpálen až na 100°F, zjevila se mi jako na dlani říčka Ploučnice. Místo tolik opěvované básníky a novináři.....

Za video z Ploučnice děkujeme Romanovi, dle jeho příkladu bylo použito bez souhlasu autora...:-)))

                Ploučnice je jedna z nejhezčích řek, kterou jsem v životě jel! Celou dobu od Novin po Brennou se jede v džungli. Voda svižně teče úzkým korytem a přitom se loď neustále prodírá tunely pod křovím a stromy, nebo meandruje bažinatými loukami.

Za romantiku se sice platí nějakým přetahováním kmenů, ale dá se to vydržet. Obzvláště pak, můžete-li se večer z plných plic zasmát kamarádům, kteří zde zabloudili… Ano to se opravdu dá, v jednom místě se totiž řeka rozdvojuje a cesta vlevo je prý opravdu přímo strašidelná /sám nevím, neb sem jel vždy správně vpravo, takže to mám jen zprostředkovaně z vyprávění/…

Musíte něco umět

Obtížnost psaná v kilometráži je sice ZWC, ale rozhodně ne pro úplné začátečníky. Řeka totiž neustále chystá nějaké vodácké lahůdky - přetahování, podjíždění lávek a kmenů, proud tahá ke břehu a podobně. Je to celé hlavně pro zkušenější turisty.

Vodní tunel pobaví

Hned na úvod přichází největší atrakce sjezdu. Proud se zařezává do hlubokého pískovcového kaňonu, který končí tunelem pod obcí Noviny. I když tunel má délku okolo sta metrů, není potřeba na jeho projetí baterka. Jen na konci čeká stupeň, který je nejlépe sjet po pravé straně, kde je trochu porušený, a vytváří tak v peřeji jazyk. Celému divadlu se říká Průrva Ploučnice.

             Od Novin nastává vodácké peklo, protože koryto je až do Mimoně zarostlé křovím a od Mimoně do Borečku je přes něj napadané množství stromů, které je nutno přetahovat. Od Borečku do Brenné se zase neustále podplouvají nebo přenášejí nízké lávky. A do toho všeho se řeka neustále kroutí v jedné zatáčce za druhou.

Meandry a zarostlé koryto

„Ploučnice má dvě úskalí: neuvěřitelné meandry a velmi zarostlé koryto,“ varuje ve svém internetovém vodáckém průvodci Raft.cz Petr Ptáček. „Řeka se totiž v meandrech obrací o 180 stupňů. Ještě teď vidím posed, ke kterému jsme jeli asi půl hodiny, pak jsme ho objížděli zleva, pak zezadu a dalších třicet minut jsme se mu vzdalovali, i když to bylo vzdušnou čarou tři sta metrů.“ Dana Sedláčková k tomu v internetové diskusi dodává: „Už jsem ji jela mnohokrát, ale až letos se nám poprvé podařilo zabloudit.“ V okolí Hradčan totiž nechtěně odbočili do jednoho ze slepých ramen. „Koryto se zdálo být širší než to hlavní, ale postupně se zúžilo natolik, že se ztratilo v kopřivách, padlých stromech a vrbičkách. Nezbylo nic jiného, než se vydat na pěší túru s kanoí místní přírodou.“ Své zážitky z Ploučnice sarkasticky komentuje i Jan Gregora: „Otevřené lodě se zpravidla vylévají, my jsme vysypávali listí, větve, háčky a podobně.“

Přesto anebo právě proto je Ploučnice řekou, ze které má každý vodák velké zážitky.

v roce 2018 pojedeme Lužnici ze Suchdola do Staré Hlíny....

O Ploučnici

Ploučnice pramení jako vyvěračka u obce Osečná na úpatí Ještědu a teče v průměru západním směrem, aby vtekla na ř.km 95,1 v Děčíně zprava do Labe. Povodí zahrnuje plochu 1194 km². Řeka teče širokým údolím a její horní a střední tok meandruje otevřenou krajinou Lužických hor. Celoročně je řeka bez problémů sjízdná od Stráže pod Ralskem do Benešova nad Ploučnicí. Do května pak až do Labe. Nejčastěji splouvaný úsek Ploučnice je mezi Stráží pod Ralskem a Českou Lípou. Řeka v tomto úseku nabízí pravou romantiku meandrů a pískovcových skal. V úseku mezi Stráží pod Ralskem a Mimoní se nachází ojedinělý pískovcový 300 metrů dlouhý tunel Průrva Ploučnice. Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra. Ploučnice se blíží od Stráže ke vsi Noviny na úpatí Ralska nejdříve asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami, pak se náhle tok obrací v pravém úhlu a teče asi 13 m v pískovci vytesaném tunelu, který má šíři asi 3,5 m. Pak následuje cesta vody opět asi 10 m otevřenou roklí, dostává se do 41 m dlouhé skalní chodby stejné šířky a výšky 4 m. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do skalních stěn. Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu jednoho hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. Když se před ní v čase tání sněhu nebo za velké vody nasbíralo velké množství vody, drala se tato s hromovým hlukem a pěnivým šumem širokým tunelem, aby se na konci rokle vrhla do mnoha metrů hluboké prohlubně, a to poskytovalo divákům zvláštní podívanou, která se vyplatila za návštěvu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku. Průrva Ploučnice byla k 17. prosinci 1997 prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.

Tunel je pro kanoe průjezdný a do značné míry zpestřuje vodákům jejich plavbu po řece. Pod Mimoní protéká úsekem bývalého vojenského prostoru, kde se rozlévá a místy i ztrácí v břehových porostech. Břehy lemují víceméně louky, lesy se objevují jen zřídka. Na horním a středním toku je vlastní koryto dosti úzké vlivem vrb a dalšího stromoví, dolní tok má koryto širší. Na nejhořejším toku vody řeky zadržuje přehrada Horka spojená s dalšími nádržemi v okolí Stráže pod Ralskem. Z přítoků Ploučnice je sjízdný Panenský potok, Svitávka a Robečský potok, které jsou obdobného charakteru. Ve vodném roce, lze řeku využít i k týdennímu putování.