Lochneska je jak známo potvůrka, pocházející z pravěku. Má za sebou proto miliony let evolučního vývoje a je proto dokonalejší než ostatní vodní živly. Při sjíždění jezů a peřejí proto využívá zcela nový způsob, zabraňující zalití vodou.
Sjíždění jezů: Když otevřená kánoe sjíždí vodnatý jez, platí mimo jiné, že čím je jez vyšší a kánoe na něm získá větší rychlost, tím hlouběji se špička kánoe zanoří pod hladinu. Jediná síla, která zanoření brání, je vztlak, daný objemem špice. Loď s velkou špicí proto vyplave z vody o něco rychleji a má větší naději, že se kánoe nezalije vodou. Špička Lochnesky využívá pro vynoření z vody ještě něco navíc. Horní čelist a obočí Lochnesky tvoří klouzavé plochy, které tlačí špičku kánoe nad vodu tím víc, čím má kánoe vyšší rychlost. (Na stejném principu fungují vodní lyže.) Lochneska díky svému tvaru sjede vyšší a obtížnější jezy než kterákoli jiná otevřená kánoe. Jízda v peřejích: Při jízdě v peřejích může kánoi zalít přední, předoboční nebo zadní vlna. Jedinou ochranou proti vlnám, kterou otevřené lodě mají je límec. Lochneska je na tom i v tomto případě lépe. Kromě límce, který má solidní velikost funguje horní čelist jako přední vlnolam, obočí zachytí předoboční vlnu a límec chytá už jenom to, co zbyde. Vlny v zadní části lodě chytá zadní vlnolam a po celém boku lodě pomáhá boční vlnolámek.