Tentokrát nás trochu provázela smůla, počínaje tím, že to Vilďák přehnal se solárkem a taky květen se tvářil jako únor 2. Pořád se něco ztrácelo a hledalo, natahovaly se svaly, co se natáhnout neměly apod. Kdyby se mě někdo zeptal, když jsem lezla po čtyřech přes kládu nad vodou, poslala bych ho…Když se mě ale zeptáte teď, bylo to moc fajn. Děkujeme klukům za organizaci, muzikantům na stále excelentnější hudební produkci ( zde musím vyzvednout nezdolnost Kolapetra a jeho banja, které neodhodil v dál ani ve tři ráno). Děkujeme všem, byl to krásný čas. Ivana